Z brněnských „šalin“ projíždějících zastávkou Vozovna Komín vystupovala spousta mladých lidí. Někteří sami, jiní ve skupinkách. Jeden rozesmátý, druhý otrávený dlouhou cestou z opačného konce republiky, třetí se pohupoval v rytmu metalu ze sluchátek v uších. Všichni se pomalu blížili ke škole. Jedno měli ale společné – patřili ke středoškolským studentům, pro něž Sdružení na podporu talentované mládeže České republiky uspořádalo v Brně třídenní seminář o soutěži SOČ.

Po vstupu do budovy Střední školy informatiky a spojů na Čichnově ulici (stavěné v nezaměnitelném komunistickém stylu 70. let) na nás už čekala paní u zápisu. Někteří byli nalezeni na seznamu hned, pár lidí muselo vytáhnout potvrzení o zaplacení a my, největší šťastlivci, jsme byli dokonce zapsáni pod jiným městem a skupinou.

Po počátečních nedorozuměních se všichni zorientovali a šli se ubytovat na internát. Toto byla část, kterou osobně ohodnotit nemůžu, protože jako až ke škole jsem to měla z domu 7 minut autobusem. Abych vám mohla přiblížit, jak hluboké dojmy si z těchto tajemných prostor účastníci odnesli, zeptala jsem se několika mých nových přátel na jejich názor. „Naprosto pěkné, útulné, prostorné. Luxus v podobě vlastních sprch a toalet. A velké a prostorné skříně!“ ohodnotila své přechodné bydlení Pavlína Kopecká, jedna ze skromných účastnic. Zdá se, že vnější nevzhledná betonová slupka může uvnitř překvapit.

Mezitím už bylo poledne a všichni jsme šli společně na oběd. Účastníci se pomalu poznávali a rozdrobovali do samostatných skupinek. Očividně většina školních jídelen poskytuje velmi obdobný servis. Je sice možné, že používají rozdílné recepty a ingredience, ale výsledkem je přesto UHO (pro neznalé Univerzální Hnědá Omáčka). Na druhou stranu, v tomto případě to nemělo jen negativní odezvu. Většině to blízce připomínalo jídelnu v jejich vlastní škole, takže případné obavy z neznámého prostředí a stesk po domově byly tímto zažehnány. Není úplně jisté, zda to bylo původním záměrem pořadatelů, nicméně to zabralo.

Po obědě začal seminář naostro. První přednáška byla o cílech a záměrech Středoškolské odborné činnosti (SOČ), která u nás má již více než třicetiletou tradici. Po úvodních informacích pro všechny jsme se rozdělili do dvou skupin podle úrovně zkušeností s těmito pracemi.

V začátečnické skupině, do které jsem patřila, byla jako první na programu přednáška Tomáše Doseděla o tom, jak vytvářet práci SOČ. Stručné dvouhodinové shrnutí o obsahu, rozsahu a celkové formě práce nás více uvedlo do problematiky. „Musím uznat, že jsem se bál, ale hned první přednáška mě vyvedla z omylu. Celý seminář nebyl jen o učení a poslouchání všeho možného i nemožného, byla to hlavně motivace a toho si vážím.“ říká Michael Formánek, účastník semináře a budoucí naděje českého letectví.

Pokračovali jsme hodinou rétoriky, kde nám radili, jak se vyjadřovat při veřejných obhajobách. Trénovali jsme správnou výslovnost, což občas všechny kolektivně pobavilo. I ti lepší z nás zjistili, že ani pořádně neumí česky. Faktem ovšem zůstává, že kvalita jinak výborných prací může v mluveném projevu značně utrpět, a proto se nově nabyté znalosti a zkušenosti mohou hodit.

Po večeři následovalo diskuzní fórum, kde se s námi úspěšní účastníci minulých ročníků SOČ podělili o své zážitky. Opět se potvrdilo, že sebevíc teorie nenahradí vlastní zkušenost. Čtvrteční program končil kolem deváté hodiny večer a na řadě účastníků byla znát únava z dlouhého dne. Vždyť někteří vyjížděli po páté hodině ráno, aby se do Brna dostali včas.

Další den jsme začínali již v osm hodin přednáškou nositelky České hlavičky a zároveň vítězkou SOČ v oboru matematiky, Jarmily Geletičové. Bylo zajímavé slyšet autentický příběh o tom, jak tyto úspěchy ovlivnily její následující život a studium na vysoké škole.

Pak přišla na řadu asertivita. Co víc si může student přát, než se hodinu otevřeně dohadovat s profesorem, sklidit za to pochvalu a neobávat se nepříjemných následků? I když mnozí z nás měli již bohaté zkušenosti s vymýšlením argumentů, některé techniky, které jsme se nově naučili, mohou značně rozšířit náš budoucí repertoár.

Odpoledne nám Petr Klán nastínil, jak probíhají zahraniční soutěže navazující na SOČ. Přednáška se týkala EU Contestu a INTEL ISEFu, ale náš lektor zvolil pro oživení překvapivou taktiku. Naši pozornost upoutal rozsvěcováním a zhasínáním světel v jeho vlastní pražské kanceláři pomocí internetového připojení. Považovali jsme to za příjemné odlehčení jinak náročného tématu.

V dalším bloku jsme se věnovali formální stránce práce SOČ. I když téma může působit nudně, byla to jedna z nejpřínosnějších přednášek, kterou jsme absolvovali. Sebelepší obsah práce, který není zdůrazněn dobrou formou, nemůže vést k úspěchu.

Po večeři jsme vyrazili na společnou prohlídku Brna. Jelikož jsme já a můj spolužák Dominik Rumian rodáci z „Šalingradu“, sestavili jsme si vlastní skupinku, které jsme ukázali večerní „štatl“ (rozuměj centrum Brna). Nejvíce emocí vzbudil kamenný orloj na náměstí Svobody. Je pravdou, že jeho zvláštní tvar nábojnice často inspiruje fantazii nejen nedospělých jedinců.

Poslední blok programu začal v sobotu dopoledne, kde jsme si vyslechli přednášku o tom, jak se vyvarovat zbytečných chyb při obhajobě. Poté jsme se rozdělili do tří skupin podle zaměření (technické, humanitní a přírodovědné). Osobně jsem se účastnila přírodovědné přednášky, kde byla cítit lehká diskriminace biologů a chemiků. Naše biologická odnož se chtěla rychle dostat k jádru pudla, ale žádný tam nepobíhal, tak jsme se museli spokojit s exkurzí do zákoutí matematiky. Očekávala jsem, že se bude více týkat témat, jak provádět výzkum v laboratoři, zpracovávání výsledných dat a podobně. Místo toho nám bylo vysvětleno, jak spočítat algoritmus otáčejícího se auta v počítačové hře. Ač to bylo zajímavé, my biologové bychom uvítali více návodů či detailů, jak vytvořit naši práci. Na druhou stranu plně chápu, že vzhledem k multioborovému zaměření semináře nelze vyhovět všem.

Celkově považuji seminář za velmi přínosný. Bylo příjemné potkat spoustu nových kamarádů z celé republiky, se kterými jsme stále v kontaktu. Věřím, že až se někteří z nás potkají v republikovém kole, nebudou se považovat za nesmiřitelné soky, ale za přátele a kolegy, kteří se budou vzájemně podporovat.

Miroslava Kunová, účastnice semináře

Studenti bodovali i v soutěži České hlavičky. V kategorii Ingenium získal první místo Jan Štourač z Gymnázia Terezy Novákové v Brně, v kategorii Genus bodoval Petr Pokora ze stejného gymnázia. O tu se ale dělí s Hanou Sedláčkovou z hodonínského gymnázia. Cenu Futura získala Eliška Zlámalová z pražského gymnázia Nad Štolou. Nejmladším laureátem je žák pardubické základní školy Martin Klotz.

Sdružení všem oceněným studentům blahopřeje a přeje do další vědecké práce mnoho úspěchů.

Podrobné pokyny naleznete zde, přihlásit se musíte prostřednictvím elektronické přihlášky na adrese www.snptm.cz/seminar2011.